Nedáváme slevy. Nikdy. Neradi totiž hrajeme s klienty hry.

Párkrát jsme už dotaz na slevu dostali. Vždy jsme se omluvili, že to bohužel nejde, nebo jsme se zeptali, o kolik procent máme pracovat hůř a méně.

Jde nám od počátku, už jen z principu, o nastavení vztahu s klientem. O klientovi, vlastně partnerovi, máme vědět všechno: o jeho majetku, o vztazích, o zdraví, o radostech i starostech, o tom, jak se mu daří a co plánuje. Náš vztah je hodně důvěrný, a proto musí být podle mě taky co nejupřímnější.

Dát slevu by znamenalo hrát s klientem hru od počátku. Řekněme, že nám má zaplatit 30 000 Kč, protože to je naše cena. Kdybychom počítali s tím, že budeme dávat slevu, museli bychom dát nabídku třeba na 40 000 Kč. Kdo by si o slevu neřekl, protože cenu respektuje, platil by kvůli té hře víc. Kdo by si řekl, dostal by třeba 25 % dolů, ale ve skutečnosti by zaplatil to, co jsme původně chtěli. On by dostal „slevu“ a my to, co jsme chtěli. Obě strany by byly spokojené. Falešně.

Od počátku bychom spolu hráli hry a nebyli bychom k sobě upřímní. Navíc by to tvořilo nerovné podmínky, protože jedna cenová nabídka by měla dvě možnosti. A to nechceme. Víme, že si budeme muset ve všem věřit další roky.

I proto je to naše zásada. Cenová nabídka je svatá a nemění se. Obchod neobchod. Prostor pro slevy do ceny prostě nezapočítáváme.

Tím vůbec neříkám, že jsou slevy špatné. Mám k nim výhrady a vadí mi, jak moc „slevový“ národ jsme, ale do marketingu a obchodu slevy patří, zvlášť u masovějších služeb a výroby. Sám s nimi při jiných činnostech pracuji. To je ale na jinou diskuzi.

Do Fiduciam consilio slevy nepatří, protože v tom pravidle máme jednu z našich hodnot.