Sedím u klientky. Otáčím k ní počítač s otevřeným dokumentem „přehled majetku“. Mlčím. Klientka se na něj dívá a po chvíli říká:

„Vy jste všechen můj majetek ocenil a takhle rozepsal?“

„Ano.“

„Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Nevěděla jsem, že toho mám tolik.“

„Vidíte.“

„A je to takhle podle vás v pořádku?“

„Jak ho vnímáte vy?“

„Že mám dost hotovosti…“

Usměju se, protože má pravdu. Byla to první věc, se kterou chtěla něco dělat.

„Máte pravdu. Podívejte se ještě trochu dál. Vidíte tam nějaká rizika?“

„Asi ne. Doufám, že ne.“

„Podívejte se. Máte nemovitosti a podíly na nich, všechny v Česku a v korunách. Máte pozemek v Česku a v korunách. Máte nemovitostní fond, který drží nemovitosti v Česku a v korunách. Máte dluhopisy s podkladem v Česku a v korunách. Máte penzijní a stavební spoření, obojí v Česku a v korunách. A větší hotovost v korunách…“

Odmlčím se. Klientka se na mě podívá a říká:

„Chápu. Kdyby se tady něco stalo, jsem v háji.“

„A ještě si vezměte, kde pracujete, z jaké země je váš zaměstnavatel a odkud vám chodí důchod.“

Klientka se zamračí, chvíli je ticho a pak vyhrkne:

„Já vám, Samueli, úplně zapomněla něco říct. Vzpomněla jsem si, že mám někde ještě akcie ČEZu. Tím jsem to asi moc nezlepšila, co?“

Podíváme se na sebe a začneme se smát. Nemuseli jsme to říkat nahlas. Oba jsme věděli, že mít celý majetek v jedné měně a v jedné zemi není bezpečné.

Při investování totiž nejde jen o tržní a kreditní rizika. Investora by měla zajímat i rizika systémová. Co když se změní politický systém, v zemi vypukne konflikt, zásadně se změní daně nebo oslabí měna?

Investujte opatrně a s rozmyslem. Ve Fiduciam consilio hledáme to, co už nevidíte.