Povědomí o investicích mezi veřejností roste, pokud zvažujete investice do dluhopisů, máme pro Vás pár tipů, na co si dát pozor: 

• Prospekt schválený ČNB neznamená dohled ČNB! ČNB pouze uznalo, že prospekt má parametry, které má dle zákona obsahovat, neřeší ale emitenta jako takového či jeho platební schopnost.  
• Jakmile dluhopis není v distribuci přes obchodníka s cennými papíry, tzn. dluhopis prodává přímo emitent - zbystřete!
• Fondy podle § 15 ZISIF - ruce pryč, ať vypadají stránky jakkoliv exkluzivně! Tyto fondy nepodléhají dohledu ČNB a  nejsou určené pro shromažďování finančních prostředků od veřejnosti, přesto ale stále více lidí a firem tyto fondy využívá právě pro tyto účely.
• Pokud je dluhopis extrémně výhodný, něco je špatně. Zamyslete se, dokáže emitent opravdu udělat takový zisk, aby Vám vyplatil 20 %, dalších x % prodejcům těchto dluhopisů a sám byl ještě v zisku. Vyšší výnos = vyšší riziko, i když se jedná o dluhopis! 
• Pokud na kapitálovém trhu začínáte, držte se dluhopisových fondů - diverzifikujete riziko úpadku emitenta a vyhnete se výběru konkrétních titulů - to za Vás udělá zkušený portfolio manažer. 

Malá perlička od Martina Dočekala, který tento rok opět přednášel na FINfestu. 

✅ 1/3 dluhopisů na trhu jsou opravdu dobré, 

⚖️ 1/3 dluhopisů na trhu jsou na hraně, neurazí - nenadchne, 

❌ 1/3 dluhopisů na trhu jsou zmetky (emitenti, kterým nepůjčí banka, nepůjčí investor a tak se rozhodnou vybrat peníze od veřejnosti, protože ta nemusí vidět veškerá rizika)

Pokud se přesto rozhodnete investovat do konkrétního dluhopisu dané firmy, zkontrolujte si emitenta dluhopisu, např. na Dluhopisář.cz. Najdete tam kompletní informace včetně účetních uzávěrek, prospektů a zjednodušených ekonomických ukazatelů, v kterých se zorientuje opravdu každý. Nebo si s námi domluvte  call a společně se na to podíváme. 

Tento příspěvek je osobní komentář Samuela popisující jeho "příběh". Casino je zlo. ✋🏻 Neudělá z vás boháče (z většiny). Zkuste si z něj ale udělat tréninkové hřiště. Byl jsem párkrát v kasinu. A hrál hru sám se sebou. Se svými emocemi.

Vzal jsem si litr. Nastavil jsem si pravidla. Pokud se dostaneš pod 500 Kč, odcházíš se najíst a dát si 15 minut pauzu. Pokud se dostaneš nad 1500 Kč, odcházíš se najíst a dát si 15 minut pauzu. A nesmíš měnit výši sázky.

Sledoval jsem, jak se budu chovat těsně před danou metou a jak když se na ni dostanu. Těžší bylo odejít, když jsem byl na pětikilu. Zkousnout ego, které chtělo zvrátit negativní výsledek. Když jsem se blížil na pětikilo, začínal jsem klikat pomaleji (abych to oddálil?😆). Když na 1500 Kč, tak rychleji, byl jsem ve flow. Odcházel jsem ale jednodušeji.

Vždy jsem to dodržel, i když jsem se párkrát se sebou dost hádal a měl chuť to porušit. Poprvé to bylo nejtěžší, každá další návštěva byla jednodušší. Odboural jsem si pak emoce, adrenalin, udělal to normálním. Udělal jsem z toho hru s jasnými pravidly.

Proč to píšu? Má to paralelu s investováním. Zkuste si své emoce, zkuste si dodržet pravidla, zkuste polknout ego, zkuste co s vámi dělá pád dolů. To je v investování třeba. Dodržíte vlastní pravidla hry?

Dost jsem se na tomto naučil. Udělal z investování jen čísla, odboural emoce, nastavil si pravidla hry a cíle. Pro mě jakožto člověka, který je hodně přes emoce, bylo strašně důležitý se naučit být chladný. 

Stojím si za tím. Casino je zlo. Neudělá z vás boháče (z většiny). Zkuste si z něj ale udělat tréninkové hřiště. Vezměte si částku, o kterou by vás štvalo přijít, ať vám na tom záleží (mě by kdysi ten litr štval). A jděte trénovat.

#omlouvamsemajitelumcasina

V minulém týdnu jsem měl schůzku s mladou slečnou. Právě získala doktorský titul, je inteligentní, má neskutečné všeobecné znalosti a přesto na schůzku došla s pocitem studu, že nemá takovou finanční gramotnost, aby byla schopna sama rozhodnout, jak naložit s vyšší částkou, kterou od rodičů dostala (bavíme se o nižších jednotkách milionů).

Tohle není ojedinělý případ, ale kdy Vás co učil o financích? Ve školství se o financích téměř nic neučí, alespoň mě ve škole učili maximálně o bankovkách a kdo je na jaké bankovce. Co se týče samostudia, znám velmi málo jedinců, kteří by se v oblasti financí vzdělávali a zároveň je to neživilo (a těch pár jedinců které znám, patří mezi naši klienty).

Občas musíme klientům vysvětlit, že to není žádná ostuda. Naše znalosti pramení z toho, že nás finance baví, několik let v nich pracujeme a díky tomu máme hodně zkušeností z praxe. Přesto se ale pořád musíme vzdělávat, protože finance jsou tak široký a měnící se obor, že v něm prostě nesmíte usnout na vavřínech. Zkrátka se kolem toho točí celý náš život, a lidé nás platí za to, abychom jim pomáhali. Je to přirozené. Vždyť je na tom postavený kapitalismus a celá naše společnost, každý umí něco jiného a nikdo na světě neumí vše na 100 %.

Dám Vám příklad, který vztáhnu na sebe. Při jakékoliv menší vadě v domácnosti volám opraváře. Měl bych se snad stydět za to, že neumím opravit záchod? Možná bych to dokázal opravit sám, ale stálo by mě to 10x tolik času, hodně nervů a výsledek by byl na pováženou. Radši si na to zavolám někoho zkušeného, kdo ví co dělá a udělá to tak, jak má.

Výše zmíněná klientka by taky mohla prostředky rozložit mezi termínované vklady a spořicí účet. Ale sama ví, že to půjde udělat lépe a proto nás vyhledala. Zvlášť ve financích můžou být chyby opravdu drahé a naší úlohou je tyto chyby eliminovat a provést Vás celým finančním světem.

A teď Vás možná překvapím! I každý rozumný finanční poradce má svého poradce. Proč? Protože i finanční poradce potřebuje objektivní názor. Velké sebevědomí kvůli znalosti obou a emoční zainteresovaní jsou strašáci, kterým se zkrátka málo kdo dokáže sám vyhnout.

Finfluenceři či zákaz provizí a pobídek. 🏦 O tom jednala Evropská komise 24. května, teď je na řadě Evropský parlament a Rada EU. 🇪🇺

Jsme rádi, že se toto téma na evropské půdě řeší, a že i závěry průzkumu Evropské komise ukázaly, jak jsou provize a střet zájmu problém. Proti těmto závěrům stojí ale silné lobby bank a pojišťoven, hlavně z Německa a Francie. I přes lobby dochází k hledání cest, tak uvidíme, kam se to celé posune, zpřísnění je ale velmi pravděpodobné. Za zmínku stojí i uvědomění si, že dnešní trend finančních influencerů je pro retail nebezpečný, a že bude třeba v této oblasti oprášit regulace a klást podmínky i osobám, které radí online na internetu, kdy nyní nepotřebují žádná oprávnění, nejsou postižitelná a nenesou odpovědnost. 

Níže citujeme překlad části článku z webu euractiv.com, konkrétně tohoto článku.

Citace:
Problém spočívá ve způsobu distribuce mnoha investičních produktů v EU. Finanční poradci často nedostávají zaplaceno od retailových investorů, kterým údajně radí, ale prostřednictvím provizí za prodej od dodavatelů finančních produktů.

Tento systém vytváří tendenci finančních poradců prodávat produkty, za které dostanou největší pobídky, místo aby prodávali produkty, které jsou pro retailové investory nejvhodnější.

Některé země, jako například Nizozemsko, tyto pobídky zakázaly, aby lépe sladily zájmy poradců se zájmy retailových investorů. Stejnou možnost zvažovala i Komise, jak dokládá její vlastní posouzení dopadů, které zákaz pobídek považovalo za nejlepší politickou variantu. "V této fázi jsme velmi pečlivě vyhodnotili, že zákaz ze dne na den by byl příliš rušivý," uvedla komisařka Mairead McGuinnessová. "Zakazujeme však pobídky k prodeji pouze za účelem provedení, pokud se nejedná o poradenství," dodala.

Kromě toho Komise navrhla zavést přísnější požadavky na to, kdy lze pobídky vyplácet, a na druh informací, které musí být retailovým investorům k dispozici. Kromě toho chce Komise zavést přísnější pravidla pro osoby, které nabízejí finanční poradenství prostřednictvím sociálních médií, tzv. finfluencery.

Rothschildové, Rockefellerové, Warren Buffet či seriálová rodina Shelbyových z Peaky Blinders, všichni mají něco společného. To něco je držení majetku v rodinném holdingu, který je zpravidla založen formou svěřeneckého fondu. Jedná se o způsob, jak efektivně spravovat, chránit a přenášet rodinné jmění na další generace.

Ve zkratce, zakladatel (tj. majitel majetku) svěřuje správu svého majetku správci (tj. správní radě svěřeneckého fondu), který má za úkol majetek spravovat a využívat způsobem určeným zakladatelem fondu. Správce fondu také zastupuje fond vůči třetím osobám.

Zakladatel fondu má možnost určit, jakým způsobem se majetek bude spravovat a využívat, kdo bude mít nárok na příjem z fondu a jak se bude rozhodovat o dalších otázkách týkajících se majetku. Například může určit, že se majetek bude investovat do konkrétních aktiv, jako jsou akcie, nemovitosti nebo podnikání.

Výhody:

• snížení rizika ztráty majetku v důsledku rozvodů či úpadku podniku,
• řízení fondu podle pravidel stanovených v rodině 
• možné snížení daňového zátěží,
• lepší přenos majetku na další generace,
• oddělení majetku od řízení podnikání, řízení podnikání dokonce může být svěřeno nezávislým manažerům nebo profesionálním správcům,
• majetek je flexibilní, protože není vlastnictvím jednotlivých členů rodiny, je možné s ním nakládat mnohem volněji a efektivněji,
• anonymita - majetek svěřeneckého fondu není veřejně znám a majitel může být skrytý.

Nevýhody:

• náklady na založení fondů,
• náklady na odbornou pomoc právníků, finančních poradců a celkovou správu fondu,
• možná komplikovanost při správě z právního hlediska,
• možné neshody v rodině ohledně správy majetku,
• problémy při financování ( obtíže při vložení nemovitosti do zástavy).

Ačkoliv věřím, že má svěřenecké fondy většina populace spojené s těmi nejbohatšími lidmi světa, své uplatnění si svěřenecké fondy najdou i mezi námi, obyčejnými smrtelníky. Například pokud více osob vlastní společně jednu nemovitost, může být založení svěřeneckého fondu výhodné, protože může být ušetřeno na daňových povinnostech a majetek bude snáze přenositelný na další generace.

Zkuste se zamyslet, kolik ročně utratíte za dárky k narozeninám, vánocům, dovolené, ale například i za opravu auta či jízdenku na tramvaj apod. Pokud si uděláte kompletní seznam, zjistíte že se nejedná o malou položku. Kam ji ve Vašem finančním plánu ale zařadit? 

Pravidelné nepravidelné výdaje jsou velmi důležitou částí finančního plánování. Tyto výdaje se svými klienty započítáváme do pravidelných měsíčních/ročních výdajů. 

Vysvětlení na názorném příkladu při měsíční bázi: 

Pan Novák měsíčně platí 14 000 Kč za nájem, 6 000 Kč za jídlo, 4 000 Kč si odkládá do fondů, 2 000 na spořicí účet (pro doplnění rezervy), 1 200 Kč za telefon a internet, 1 000 Kč za pohonné hmoty a navíc si čtvrtletně platí šalinkartu za 1370 Kč (pro pražáky lítačku). Každý rok jezdí na dovolenou za cca 40 000 Kč pro celou rodinu a 40 000 Kč utratí za dárky na Vánoce a narozeniny. Jednou ročně také jezdí do servisu, kde nechá přibližně 4 000 za výměnu oleje a servis auta. 

Pravidelné výdaje:

14 000 + 6 000 + 4 000 + 2 000 + 1 370/3 měsíce + 1 200 + 1000 = cca 29 tisíc (28 657 Kč)

Nepravidelné výdaje:

40 000 + 40 000 + 4000 = 84 000 Kč, což je mimochodem o něco více, než průměrný plat pana Nováka. 

Protože je pan Novák finančně gramotný, spočítal si, že měsíčně tedy jeho nepravidelné pravidelné výdaje dělají 7 000 Kč (84 000/ 12). Tuto částku si tedy pravidelně odkládá na spořicí účet, a tím pádem z nepravidelných výdajů dělá výdaje pravidelné a ví, že před Vánoci bude mít na účtu přesně takovou částku, jakou běžně potřebuje. 

Pokud chcete mít své finance pod kontrolou, jako u stavby domu je potřeba mít předem stanovený plán, díky kterému přesně víte, jak na tom jste a co si můžete dovolit. 

Vzhledem k vysokým sazbám v České republice čím dál více klientů řeší, jak co nejlépe zhodnotit peníze. Podíváme se na to, jaké jsou dnes hlavní možnosti uložení tzv. "krátkých" peněz, tedy peněz, které potřebujeme v rozmezí 1-12 měsíců.

Z pohledu bývalého bankéře můžu říct, že 90 % klientů nedá dopustit na spořící účet, ať jde o jakýkoliv cíl uložení prostředků. Spořicí účet Vám garantuje (v souvislosti sazeb České národní banky - dále jen ČNB) danou sazbu, prostředky jsou likvidní, banka za Vás příjem z úroků sama zdaní a nehrozí Vám zde téměr žádné riziko (viz. Neviditelná rizika příliš konzervativních produktů)

Dovolím si zde udělat malé srovnání spořicích účtů, termínovaných vkladů a často opomíjených repo účtů.

Pevně věřím, že spořicí účet všichni používáte a proto jej není potřeba nějakým způsobem představovat, přejdu tedy rovnou k termínovaným vkladům. Termínovaný vklad je velmi podobný spořicímu účtu, až na dva důležité aspekty. Prvním je, že není likvidní. Termínovaný vklad je vždy zřizován na předem stanovenou lhůtu a při jejím porušením se dost pravděpodobně setkáte s poplatkem (1 % - 5 % z vybírané částky, případně z úroku nebo dle individuální domluvy). Druhým a tím pozitivním aspektem je fixace sazby dobu vkladu. 

V praxi to tedy může vypadat tak, že Vy a Váš partner máte každý 100 tisíc, které minimálně rok nebudete potřebovat. Vy se rozhodnete pro roční termínovaný vklad se zhodnocením 5,3 % p. a. . Oproti tomu Váš partner zvolí zhodnocení na spořicím účtu, kde má dokonce sazbu 5,5 % p. a.. Na první pohled to vypadá, že partner zvolil lepší cestu, protože má o 0,2 % vyšší zhodnocení. Ale co se stane, když ČNB sníží úrokovou sazbu? Vy budete mít stále stejné podmínky, roční zhodnocení s 5,3 % , ale Váš partner rázem v reakci jeho banky na snížení sazeb bude mít zhodnocení pouze 4 %. Kdo je na tom teď lépe? Toto je mimochodem hlavní důvod, proč banky nabízí nejvyšší zhodnocení většinou na roční termínované vklady, protože v delším horizontu je pravděpodobné, že ČNB opravdu sazby sníží a pokud by například sazba byla 4 %, ale vy máte na termínovaném vkladu fixovanou sazbu 5,3 %, musela by Vám tento rozdíl vyplácet z vlastních kapes, což jak všichni tušíme, úplně není v jejím zájmu. 

Zamyslete se tedy nad tím, jak volné finance budete potřebovat, jaké s nimi máte plány? Jak dlouho je můžete postrádat? Vždy je lepší být o krok napřed před bankou. 

A teď Vám představím repo fondy, případně repo účty, kdo zná, čest výjimkám. Pro všechny koho děsí slovo fondy, čtěte dál. Zjednodušeně, repo fond využívá zejména reverzních repo operací ČNB, tj. operace, kterými ČNB ovlivňuje sazby - ČNB půjčuje obchodním bankám s úrokem (statní pokladniční poukázky ČNB, pokladniční poukázky a státní dluhopisy). A i Vy můžete být těchto operací součástí. Repo fondy téměř kopírují sazbu za kterou ČNB půjčuje peníze bankám, pouze jsou očištěné o obhospodařovací poplatek (cca 0,5 %). Suma sumárum, jedná se tedy o produkt s nízkým rizikem, slušným zhodnocením (aktuálně přes 6 %) v poměru vůči riziku a likviditou do 2 týdnů. Pozor. Jeden mini háček to ale má, úrok z repo fondů je vyplácen v hrubém, je tedy na Vás tento zisk zdanit, na druhou stranu ale stejně více získáte. Jak to? Pokud prostředky v repo fondu držíte, úročí se Vám složeným úročením hrubý úrok, tím pádem dostáváte úrok i z částky, kterou následně daníte. Pokud jste zaměstnanec, musíte tento zisk přidat do daňového přiznání, případně můžete zvážit některý z dříve uvedených produktů, kde je sice nižší výnos, ale daní jej přímo banka a Vám tím pádem odpadá starost navíc.

Závěrem bych dodal, že nehaním spořicí účty, jen je potřeba pochopit jeho význam. Spořicí účet je skvělý pro uložení krátkodobé rezervy, kterou potřebujete pro pokrytí neočekávaných výdajů (pokud se Vám pokazí lednička, nemůžete čekat dva týdny, natož rok, abyste peníze vybrali a koupili novou). Pro další přebytečné prostředky ale rozhodně existují lepší cesty, jak je zhodnotit - vše závisí na finančním plánu a plánování všeobecně. 

Brokeři, kteří prezentují nulové poplatky, jsou trendem dnešní doby. Jak ale víme, zadarmo ani kuře nehrabe, a tak i nulové poplatky asi zas tak nulové nebudou. Reklamy na nulové poplatky najdete jak u brokerů v Evropě (třeba eToro, XTB či Trading212), tak i u amerických (například známý Robinhood či Charles Schwab). Z něčeho tyto společnosti žít musí, protože prostory, lidé, IT, bezpečnost, audity apod. se samy nezaplatí.

Broker může mít řadu příjmů, namátkou jako:

• Úroky z držené hotovostí,
• z poskytnutých úvěrů,
• z půjčování akcií na short selling,
• či z plateb za tok objednávek.

Právě na to poslední se dnes podíváme. Platba za tok objednávek (Payments for Order Flow) je situace, kdy market maker (3. strana, mimoburzovní, kde se střetává nabídka a poptávka) platí brokerům, aby tito brokeři směrovali objednávky svých klientů k danému market makerovi (například Virtu Financial, Citadel Securities a další). Když investor zadá objednávku k nákupu nebo prodeji akcií, může být tato objednávka směrována na několik míst, například na klasickou burzu nebo právě k market makerovi. Pokud je objednávka směrována k market makerovi, který platí za tok objednávek, broker, který směruje objednávku k market makerovi, může získat určitou provizi za tuto objednávku.

Market maker, ke kterému se tedy schází 2 strany (poptávající a kupující), si od každé strany odtrhne mikro část. Strana prodávající prodá za trochu méně a kupující koupí za trochu dráž - tomu rozdílu se říká spread. Spread je příjem market makera a ten se o něj může právě rozdělit s brokerem (provize), který tu objednávku svého zákazníka přivedl. Řekněme, že market maker nakoupil 100 akcií společnosti Apple (AAPL) od prodejce za cenu 152,01 USD za akcii a poté otočil a prodal tyto akcie kupci za cenu 152,04 USD za akcii. V tomto příkladu by market maker na příkazech vydělal pouze 0,03 USD, ale market makeři zpracovávají miliony příkazů denně.

Investor tu reálnou cenu nevidí. Při uzavírání obchodů proudí data z veřejných burz a agregují se do výpisu známého jako NBBO neboli National Best Bid and Offer. Když tedy investoři vidí cenu akcie společnosti ve své obchodní aplikaci, ve skutečnosti vidí cenu vygenerovanou z NBBO.

Toto využívá ve velkém například americký broker Robinhood, pro kterého je to hlavní zdroj příjmů, má z toho více než 70 % svého celkového příjmu. Robinhood byl za to i několikrát pokutován, v roce 2020 dostal od SECu pokutu 65 milionů dolarů, protože uváděl nepravdivé informace o zdrojích příjmů a o tom, že je služba bez poplatku. Dle SECu takto klienti přišli i přes “nulové poplatky” o více než 34 milionů dolarů. Komise SEC zjistila, že společnost Robinhood si vyjednala sazbu platby, která byla "podstatně vyšší" než ta, kterou obchodní firmy obvykle platí brokerům: pouze pětina platby by šla zákazníkovi ve formě zlepšení ceny, čtyři pětiny by připadly Robinhoodu. Komise SEC uvedla, že jiný tvůrce trhu posílal 80 % platby zákazníkovi prostřednictvím zlepšení ceny a 20 % brokerovi, který pokyn směroval.

Existují obavy z toho, že brokeři, kteří směrují objednávky za market makerem, mohou mít motivaci směrovat objednávky na méně výhodné platformy kvůli větším provizím, což by mohlo být v rozporu se zájmy investorů. I proto jsou platby za tok objednávek v některých zemích, například v Evropě, zakázány nebo omezeny kvůli obavám z nedostatečné transparentnosti a střetu zájmů. V USA jsou však povoleny za určitých podmínek a jsou pod dohledem regulačních orgánů, jako je například Securities and Exchange Commission (SEC).

Největší střet zájmů tedy spočívá v tom, že brokera může motivovat směrování objednávek na základě vlastního zisku z platby za tok objednávek namísto na základě nejlepšího zájmu klienta. To může vést k tomu, že broker preferuje směrování objednávek za market makerem, které nabízí větší provize, namísto na platformy, které nabízejí lepší likviditu a nejlepší cenu pro klienta. V takovém případě broker přednostně zpracovává objednávky, které mohou být méně výhodné pro klienta, ale které mu přinesou větší zisk. To znamená, že broker neklade zájem klienta na první místo a tím se zvyšuje riziko, že klient bude obchodovat s méně výhodnými cenami a podmínkami. Tento problém může být ještě zesílen v případě, že broker má sám vlastní zájmy na trhu a využívá informace získané z objednávek svých klientů k tomu, aby vlastní pozice na trhu maximalizoval. To může vést k dalším konfliktům zájmů, které by mohly být na úkor klienta.

Rizikem také je, že je broker tímto motivován motivovat své klienty k více frekventovanému obchodování. I proto dnes spousta obchodních platforem připomíná hry, protože gamifikace uživatelů právě zvyšuje frekvenci obchodů. Gamifikace se projevuje už jen tím, jak appka/platforma pracuje s UX funkcemi, jaké používá barvy, slova, ale gamifikace může mít i podobu jakou zvolilo třeba eToro: kopírování jiných obchodníků, ukazování trendy akcií apod.

Kdybychom ale měli najít i výhody, tak by to třeba mohl být rychlý nárůst retailového investování. Právě vidina nulových poplatků, appek v telefonech a celkově lepší dostupnosti investování pomohla boomu, jaký jsme v posledních letech zažili. Společnosti přijímající platby za tok objednávek také tvrdí, že zákazník díky tomu dostává rychlejší likviditu a kolikrát lepší cenu než na samotné tradiční burze. V tomto je ale složité, že není jasné, jak se rozdělí výhody ze zlepšení ceny, neexistuje regulace, která by toto určovala. Broker je na jednu stranu zodpovědný vůči akcionářům a má maximalizovat zisky, na stranu druhou musí provádět pokyny ve nejlepším zájmu klienta (best execution policy). 

My zastáváme cestu, že je lepší poplatky vidět a transparentně platit, než být současní platformy, která připomíná více hru než investiční platformu, a která přede mnou poplatky skrývá. Jak se bude dále tato problematika vyvíjet je otázkou, ale pravděpodobně k přísnějším regulacím dojde. Obecně to ale není jednoduchá problematika, snažili jsme se ji tedy popsat co nejvíce jednoduše z toho, co jsme načerpali my.

Ano, vidíte správně. I ty nejkonzervativnější produkty jako stavební spoření apod. nesou určitá rizika. Jaká rizika to jsou? Odborně bychom tato rizika definovali jako inflační riziko a riziko právní. 

Inflační riziko je aktuální téma. Založili jste si stavební spoření v roce 2020 s fixní sazbou 1 %? V tu dobu pravděpodobně zajímavá nabídka, ale co dnes? Sazby se vyšplhaly na 7 % (březen 2023) a inflace na 17 %. Kvůli fixnímu úročení a vázací lhůtě na 6 let na stavebním spoření nemáte možnost, jak se inflaci bránit, ledaže byste stavební spoření vypověděli, akceptovali ztrátu státní podpory a dost možná také byli ochotni zaplatit poplatek za předčasné ukončení (většinou 1% z cílové částky). Dost pravděpodobně možná budete v minusu, ale aspoň máte větší prostor pro ochranu svých prostředků, vzhledem k vysokým sazbám (spořící účty dnes kolem 5 %, repo fondy přes 6 %) se Vám ztráta rychle vrátí (samozřejmě záleží případ od případu, proto doporučuji vše propočítat, než něco budete rušit). 

Druhým a závažnějším rizikem je riziko právní. Příklad. Máte doplňkové penzijní spoření, či nedej bože penzijní připojištění (zde nemůžete zvolit strategii investování, připojištění je konzervativnější, tudíž má samo o sobě nižší zhodnocení - prodej ukončen v roce 2013), kam Vám jednak přispívá zaměstnavatel, druhak si tam něco málo přispíváte sami a hlavně Vám na něj přispívá stát. 

Jenže co když stát přestane na doplňkové penzijní spoření přispívat? Má tento produkt vůbec cenu nadále zahrnovat do svého portfolia? Ve většině případů nemá. Tyto produkty mají zpravidla vysoké poplatky, nemůžete ovlivnit strategii investic, výnos následně musíte zdanit (pokud jste si vklady odečítali z daní) a hrozí další legislativní zásahy. 

Druhým dechem bych rád dodal, že doplňkové penzijní spoření může mít v určitých případech smysl jako doplněk do Vašeho portfolia, hlavně pokud se Vám blíží čas důchodu a nebo Vám přispívá zaměstnavatel. Pro mladší ročníky je zde určitě více atraktivnějších způsobů, jak si šetřit na důchod. Vše je ale potřeba naplánovat a dívat se na věci v širším měřítku a tyto produkty brát jako doplněk Vaše portfolia.

Existují občas rizika, byť mírná, která na první pohled nemusíme vidět, ale je dobré nad nimi uvažovat.

Řada lidí v posledních měsících diskutuje nad jedním tématem: nehrozí nám konec koruny? Máme si úspory směnit? Jak na tom bude koruna? Potřeboval bych směnit větší částku, myslíte že mám počkat? Odpověď je vždy stejná: Nevím. Podotýkám, že řada analytiků pár měsíců zpět očekávala větší oslabení koruny (viz například komentář japonské banky Nomura k české koruně), koruna přesto vystřelila skoro do vesmíru. Nedokážu klientům s čistým srdcem říct, jak na tom koruna bude. Dnes, v březnu 2023, máme korunu téměř rekordně silnou. Za pár měsíců může být zase jinak, ale chci tím říct, že přesný scénář nezná nikdo. Díváme se na to jinak. 

Likvidní rezervu držíme v české koruně. Proč? Protože žijeme v Česku a potřebuje rychle volné prostředky. U těchto nechceme absolvovat kurzové riziko. S ostatními prostředky ale pracujeme jinak. Opět se budu opakovat, ale vytvořit si plán je základ. Diverzifikace v oblasti investic už je provařené téma, ale co diverzifikace měn? Mluvím tady o měnovém riziku, pokud je klient, který má příjem v českých korunách, majetky v ČR a investice zahedgované v české koruně, co bude dělat, když koruna úplně padne (devalvuje apod. scénáře). Ačkoliv si to možná neuvědomujeme, vystavujeme se držením pouze české koruny riziku. Proč všechny země drží zásoby v EUR (euro) či USD (americký dolar)? Protože diverzifikují riziko a chtějí mít jistotu, že jejich majetky vždy budou mít svou hodnotu. Proto "dlouhé" peníze držíme primárně v USD (americký dolar), potažmo v EUR (euro), GBP (britský libra), teoreticky i JPY (japonský jen) a CHF (švýcarský frank). Investiční portfolia na delší horizonty tedy "vytahujeme" mimo CZK a tím snižujeme rizika působící na celkový majetek. Důvodů je vícero a problematika měn není jednoduchá, ale pro základní popsání principu to takto stačí.

Neřešil bych tedy krátkodobý pohled na rezervu v českých korunách, protože my tu českou korunu potřebujeme. Pokud bychom se ale bavili o úsporách, které si spoříte do budoucna, dali byste ruku do ohně za to, že za 10, 15, 20 let bude v ČR stále česká koruna? Stále silná jako dnes? Já teda ne, a proto s klienty řešíme to, co můžeme ovlivnit a to je jejich budoucí bohatsví. To, že dnes potřebujeme české koruny je jasné, ale v budoucnu už to tak jasné být nemusí. Co si budeme, česká měna patří mezi rozvíjející se měny vedle polského zlotého, rumunského leie apod. a tudíž můžeme o jejím dlouhodobém významu a stabilitě polemizovat. 

Au. Toto je těžké téma. Špatně se nad ním přemýšlí. Špatně se na něj odpovídá. Špatně se komunikuje.

Je ale sakra důležité. Klienti si zvykli, že s nimi řešíme smrt. Rozvod (nebo rozchod) je ještě vyšší level. Možná paradoxně. Víme o našich klientech fakt hodně. O jejich majetcích možná více než oni sami. A co si budeme, ovlivňujeme trochu jejich životy. Víme, že s našimi klienty budeme fakt dlouho (doufáme), a smrt či rozvody se nás chtě nechtě týkat budou. A přísahám, že to nemáme rádi.

Rozvodovost je dle ČSÚ téměř 50 %. Polovina z toho jsou manželství s nezletilými dětmi. Průměrná doba svazku je 13 let. Nebudeme zavírat oči, děje se to.

Rozvod je ale obrovská rána do majetků a plánů. Majetek se trhá jako kusy papíru, cloumají všemi emoce, a častokrát odchází obě strany jako poražené. 

Rozvodu nezabráníme, ale jeho dopady už zmírnit umíme. Tak prostě s klienty natvrdo řešíme i toto téma. Věcí, co řešit, může být totiž hodně:

✅ Co je a není v SJM? Zúžit? Rozšířit? Jak by si ho rozdělili? 
✅ Kdo by kde žil? Co by dělali s nemovitostí/nemovitostmi? Vyplatit - jak? Prodat - co pak?
✅ Jak by to ovlivnilo byznys, firmu? 
✅ Co když vůbec nejsou manželé, ale jen partneři? (o to složitější) 
✅ Co když partnerka byla doma s dětmi, starala se o rodinu, nedělala kariéru, ale pak by ve 40 letech začínala úplně znovu bez ničeho? Jak zajistit její fungování a "náhradu"? (nebo naopak)
✅ Jak v rámci těchto scénářů přemýšlet nad pojištěním? Co když jeden z páru skončí ve 3. stupni invalidity, druhý to nevydrží a rozejdou se? Počítá se s tím?
✅ Jak to ovlivní další plány a jejich realizaci? Co děti?

Otázek je spousta. A jsou individuální. Víme ale, že dost možná prostě jednou toto téma řešit u někoho budeme. A budeme najednou uprostřed. Když máme ale všechny strany předem napsány naše myšlenky a přístup k této situaci, je pravděpodobnější, že to celé ukočírujeme tak, aby to neskončilo noční můrou. Pro nikoho.

A kupodivu, po tomto tématu klientům zpravidla spadne kámen ze srdce. Ne proto, že ho máme za sebou. Ale proto, že jsme to téma otevřeli. Že měli důvod se o tom spolu pobavit. Že měli důvod si říct, jaký mají na majetek při této situaci pohled a jak by se ideálně zachovali. Promluvit o tom je těžké, ale ještě těžší je, když mají oba v někde vzadu v hlavě "Co by bylo, kdyby k tomu došlo?". 

PS: Klienti nás chtějí právě proto, že se díváme i za roh a vidíme, co oni nevidí. Chtějí nás právě i pro tato tvrdá a upřímná témata. Nejsme prostě konzervativn

Nechceme si vystřelit díru do finančního plánu, a tak klientům kryjeme záda při koupi nemovitosti. Jsme jejich neprůstřelná vesta.

"Pane kliente, počítejte s tím, že když začneme hledat nemovitost, uvidíte jich možná fakt hodně, než tu jednu nakonec koupíte."

Toto říkám každému klientovi, se kterým se pouštíme do koupě vlastní/investiční nemovitosti. Je to kolikrát proces dlouhý, náročný, a je v něm zainteresováno hodně lidí. Má několik fází. Nekupujeme model za pár tisíc, ale reálnou věci za větší miliony.

Co s klienty řešíme?

✅ Specifikujeme: dáváme dohromady představu o nemovitosti (lokalita, typ, stav, balkony, zahrady, parkování, infrastruktura,...).
✅ Budget planning: nastavujeme hranice toho, co si můžeme, a co si chceme dovolit. Maximální hodnota nemovitosti, maximální úvěrová zátěž, scénáře při různých sazbách, předmět zástavy, korelace s investičním portfoliem, dopad na další plány a majetky.. přes pravidla nejede vlak, musíme řídit rizika.
✅ Hledáme: posíláme si a sdílíme inzeráty, konzultujeme, počítáme. 
✅ Konzultujeme a hlídáme: Řešíme výhody/nevýhody. Konzultujeme případně stav se stavaři a pokud je třeba reko, tak naceňujeme. Zkoumáme kdo je developer (pokud se staví), konzultujeme právní stav. Kontrolujeme náklady, lokalitu, SVJ,..
✅ Zastupujeme: Jsem spojka. Komunikuji s makléřem prodávajícího, s mým klientem, s našim právníkem a s našim specialistou na hypotéky (ten s bankou, odhadci,..). Sem tam ještě komunikujeme se známostmi z okolí, stavařem, s právníky protistrany a dalšími.
✅ Kontrolujeme smlouvy: Bez souhlasu právníka nepodepisujeme. Smlouvy si schvalujeme či připomínkujeme. Makléři chtějí prodat, tak jsou korekcím smluv nakloněni. 
✅ Držíme přehled: Udržujeme klienta v přehledu situace, ať ví, co se dělo, děje a dít bude.
✅ Dodělávky: Řešíme správné limity na pojistkách, vinkulace a další podmínky banky, kontrolujeme návrhy na vklad, předání,..
✅ Slavíme: A když máme hotovo, slavíme. Stěhuje se.  

Občas je to kombo ale ještě větší, a tak:
✅ Zadáváme makléři poptávku pro nalezení nájemníků, kontrolujeme je, máme jasné smlouvy, hlídáme si zda mají pojistku, řešíme s daňařem optimalizaci daně z příjmu z pronájmu,.. a u toho si musíme pohlídat, aby vše termínově navazovalo.

Za poslední rok jsme několik nemovitostí koupili. Postavené, ve fázi develop. projektu nebo ryze investiční. A vždy jsme kryli klientům jejich záda, abychom si nevystřelili díru do našeho finančního plánu.

A krýt záda můžeme i Vám.
 

Protiinflační státní dluhopisy. Státní spořící nástroj, který dosáhl výnosu 10% za rok. Kdybyste mi to řekli před několika lety, nevěřil bych. Protiinflační dluhopisy jsme u klientů začali používat v roce 2020, protože jsme díky pandemii COVIDu vnímali budoucí inflační tlaky a problémovější uložení krátkodobých peněz. Přiznám se ale, že zase tak optimističtí jsme nebyli.

Nebo optimističtí, pokud si 10% zasadíme do kontextu, pořád je to méně než je inflace. V tomto měřítku je to spíše udržení hodnoty, než nějaký skvělý nadvýnos. Na druhou stranu - kde jinde byste při minimální míře rizika uložili za takové % krátkodobé peníze? Už teď je asi jasné, že protiinflační dluhopisy budou v roce 2022 jedním z nejvýnosnějších aktiv v portfoliích klientů.

Proč jsme dluhopisy kupovali a jakou hrají roli?

Nákup protiinflačních dluhopisů měl primárně 2 důvody:

1. Potřebovali jsme najít místo, kam uložit prostředky na krátkodobé cíle, tedy cca v horiontu 3 let. Stavby domu, pořízení aut a další podobné.
2. Potřebovali jsme uložit někam "cashovou" a konzervativní část rentiérských portfolií. 

Jejich rolí, jak už důvody napovídají, bylo tedy přinést uchování hodnoty těchto peněz a zvládání inflace při minimání míře rizika.

Dluhopisy jsme začali kupovat pár měsíců po vypuknutí pandemie a krocích většiny centrálních bank. Vzhledem k ekonomickým dopadům a odhadovanému vývoji jsme očekávali v dalších měsících a letech inflační tlaky, a proto jsme se rozhodli jít cestou tohoto nástroje.

Příznivé parametry

Protiinflační dluhopisy měly i příznivé parametry. Emitentem byl stát, tudíž zde jsme moc pochybnostní mít nemuseli (jasně, za šéfování Ministerstvu financí paní Schillerové to bylo celkem divoké, ale i tak). 

Dluhopisy byly na 6 let, ale každý rok šly odprodat, a to částka do výše 500.000 Kč, následně pak vždy 1/2 z částky nad 500.000 Kč. Výnos starších protiinflačních dluhopisů se danil srážkovou daní 15%, ale zase se navyšoval o 0,5%. Novější se již nedanili, ale ani se výnos nenavyšoval. 

Výnos se bral jako míra inflace na bázi indexu spotřebitelských cen dle ČSÚ. Při deflaci by hodnota dluhopisu do záporu nešla, nejnižší možná byla 0%. 

Státní byrokracie

Vadou na kráse tohoto produktu byl proces jejího založení, kdy velká část klientů byla odkázána na pobočky ČS nebo ČSOB. Bylo třeba najít tedy vhodné pobočky, klienti dostali přesné instrukce a vydali se vstříc bankéřům, kteří kolikrát nebyli úplně nejochotnější a snažili se klienty dostat do jiných produktů (čest výjikám). Klienti tedy občas zažili horké chvilky argumentace, snažili jsme se je ale kolikrát doprovodit a celý proces zařídit po jejich boku.

Co teď, když již dluhopisy nejsou?

Oznámením poslední emise se pro investory zásadně zhoršila pozice pro uchování hodnoty peněz, jež mají krátkodobou roli. S roustoucí inflací je jasné, že nyní není cílem inflací pokrýt, ale jen mírnit její dopady a dobře zvažovat, jak moc je nutné peníze nechat někde nižší jednotky let, a zda neexistuje řešení, jak cíl, na který jsou odloženy, vyřešit buď hned či jej naopak odložit na mnohem delší dobu. 

Alternativami totiž zůstaly spořící účty a termínované vklady. Do jisté míry bychom ještě k těmto alternativám mohli zařadit reverzní repo operace, ale to je již pro klienty s většími majetky a má to určitá specifika. Dluhopisové investice (jiné než protiinflační) nám při růstu sazeb nezajistí potřebné, a pak se dostáváme k aktivům jako komodity, nemovitosti či akcie, které neslouží na pro krátkodobé uložení peněz, ačkoliv se třeba z 5-15% daného majetku při kombinaci např. s termínovaným vkladem použít dají. Zde je již ale třeba dobře počítat možná rizika a scénáře. 

Hlavně nebýt chamtiví

Vysoká inflace a nedostatečné možnosti ochrany krátkdobých peněz jsou skvělým spouštěčem chamtivosti. Nutí nás totiž přemýšlet, jak a kde uložit prostředky tak, abychom inflaci porazili. Musíme si ale uvědomit, že pokud chceme atakovat výnosnost přes 10% ve většina standardních aktiv, pojí se s tím také přímo úměrné riziko, které pro tak krátký časový horizont není adekvátní. Víc, než nad tím, jak inflaci dorovnat, přešmýšlejme tedy nad nutností mít větší obnost peněz odložený na krátkou dobu. Nabízí se nám prakticky 3 řešení:

1. Cíl, na který peníze jsou, zrealizovat dříve, ihned. Dá se chybějící část peněz doúvěrovat (pokud to dává smysl) nebo cíl rozdělit na více fází, pokud to jde.
2. Cíl, na který peníze jsou, odsunout na delší dobu, tedy na úsek alespoň 5 let a více. Tím si zajistíte více času a možností pro investování, ne jen spoření.
3. Cíl, na který peníze jsou, nechat v současném zadání a smířit se s tím, že možnosti ochrany peněz jsou omezené.

Mějte plán a dlouhodobou vizi

Při správě svého majetku je třeba mít plán a aktivně s ním pracovat. Potvrzuje to i třeba situace ohledně protiinflačních dluhopisů, kdy bylo třeba tento nástroj znát, zvolit správnou příležitost pro jeho zařazení, zvolit dobře jeho využití a následně se popasovat s jeho koncem.

Chcete-li i Vy probrat tvorbu finančního plánu a péči o Vaše majetky, dejte nám vědět a potkáme, abychom probrali možnosti, jak celou spolupráci uchopit.

Poslední dny nám ukázaly, že náš přístup k diverzifikaci majetku je a může být důležitější, než si sami myslíme. Při práci s majetky klientů dbáme kromě jejich zhodnocení i na samotnou ochranu, protože to z dlouhodobého hlediska vnímáme jako důležitý pohled, než se jen hnát za zhodnocením. Vzhledem k tomu, že naše klientela bývá spíše mladší, má před sebou desítky let držby a budování majetku, a nad rámec toho samozřejmě jeho předávání svým dětem. I to nás nutí myslet o něco víc na různé scénáře a přizpůsobit se jim.

Měny

Prvním prvkem diverzifikace je podíl držby majetku v různých měnách. Zpravidla s klienty držíme majetky v CZK, EUR, USD a GBP. Většinou mají klienti příjmy, byznysy, nemovité majetky a krátké peníze v CZK, proto dlouhodobá finanční aktiva vyvádíme mimo CZK právě do USD, potažmo GBP a EUR. Zajišťujeme si tím snadnější přechod do zemí mající tyto měny, eliminace rizik devalvace CZK apod. problémům. Co si budeme, naše měna je brána z pohledu zahraničních investorů spíše jako riziková.

Země

Také důsledně řešíme, v jakých zemích investujeme a v jakých tedy držíme majetky. V naprosté majoritě investujeme do vyspělých zemí a kontinentů. Velký podíl našich majetků dělá USA, taky do našich portfolií patří Japonsko, Velká Británie a západní část Evropy. Expozice v USA a Japonsku nám částečně zajišťuje problémy v rámci Evropy, protože ty by se týkaly jak aktiv v ČR, tak i naši evropské a pravděpodobně i britské části portfolia. Často tedy vyvádíme majetky mimo ČR, protože si musíme uvědomit zásadní věc, na ČR jsme příliš závislí: plynou nám z ČR příjmy, máme tu byznysy, máme tu nemovité majetky, spoléháme na místní sociální systém … to všechno jsou v našem životě důležité finanční operace, a byla by byť jedna z nich v ohrožení, může to mít na majetky klientů větší dopady. A ty mírníme právě tím, že investujeme mimo území, ve kterém přirozeně máme zmíněné závislosti.

Závislost na jednom aktivu

Jako zásadní věc bereme také závislost klientských majetků na 1 typu aktiva. Ve většině případů jde hlavně o nemovitosti a byznysy. Spousta klientů má velkou část čistého jmění právě závislou na nemovitých majetcích či expozicí ve vlastní firmě. Postupně tedy z firem vyvádíme prostředky tak, abychom tuto závislost snižovali, případně „krotíme“ rozšiřování nemovitostních portfolií. Závislost na jednom aktivu je poměrně riziková v tom, že konkrétně tato jsou nepřenositelná a navíc je mohou značně ovlivnit např. i změny právní či daňové. Závislost na jednom aktivu je i tedy riziko likviditní, protože se můžete dlouho aktiva zbavovat a převádět jej do peněz.

Povaha aktiva, poslední záchrana

Minoritní část majetků taktéž alokujeme do aktiv, u kterých se domníváme, že jsou mnohem méně závislé na systému, jsou tedy špatně omezitelné a naopak velmi dobře přenositelné a potažmo využitelné všude po světě. Konkrétně pracujeme s 2 aktivy, a to s fyzickými slitky zlata a bitcoinem. Bereme ale na vědomí i jejich nevýhody a rizika, navíc slouží pro specifické situace, tudíž jsou zastoupeny obratu v rámci jednotek procent, rozhodně v portfoliu zásadně nepřevažují. Ale patří tam.

Sektory

Pracujeme taktéž s tím, abychom neměli finanční majetky rozinvestovány v málo sektorech nebo aby nějaký zásadně v portfoliu nepřevažoval. Typicky je to z důvodů, jako byl COVID a zásadní omezení cestovního ruchu a přidružených oblastí, nebo třeba sektory, které mohou být příliš snadno a rychle regulovány, řízeny, můžou se v nich zásadně zhoršit podmínky vstupu, jsou závislé pouze na malé části světa apod. Nechceme, aby problémy jednoho odvětví ve větším omezovali naše majetky.

Kreditní rizika

Díváme se i na to, jak moc velkou expozici mají jednotliví správci či emitenti instrumentů v majetku klienta. Nepustili bychom klienta do nákupu korporátního dluhopisu, kdyby měl mít podíl 20% na majetku klienta, nebo bychom třeba nechtěli, aby celé portfolio bylo složeno jen z fondů jednoho správce. Bereme v potaz fakt, že jeden subjekt se může snadno dostat do ekonomických, právních, technických či jiných komplikací, a proto nechceme být závislí pouze na jednom.

I ochrana hotovosti a rezerv je důležitá

Bereme jako podstatné řešit i ochranu rezerv a krátkých peněz klientů. Rozdělujeme jejich prostředky z 2 úhlů pohledů. Prvním je riziko samotné instituce, vždy máme tedy prostředky min. u 2 bank, jež nejsou v holdingu či jinak propojeny. Zamezujeme tím riziku ztráty důvěry v danou instituci, v její postihy, technické či kybernetické rizika apod. Taktéž tím snižujeme riziko toho, že klient nedopatřením nechá svůj účet napadnout a přijde o prostředky. Druhým úhlem pohledu je pak riziko samotného majitele účtu. Pokud jsou tedy klienti manželé, snažíme se, aby měli každý účet na své jméno a rezervy byly mezi ně rozloženy, nebyly na účtu jen 1 z nich. Zamezujeme tím situacím jako úmrtí či kóma, a tedy zhoršením dostupnosti peněz pro druhého, kdy by rezerva nesplnila svůj účel, tak třeba situacím jako vydírání, blokace prostředků apod.   

Co říkáme, to sami děláme

Netvrdíme klientům něco, co neděláme, ba naopak. Já sám mám aktivity v ČR: podnikatelské, investiční byt a jiné projekty. Současně ale držím i globálně diverzifikované portfolio složené z finančních aktiv v cizích měnách či kryptoměny. Mám 3 české účty, 2 poskytovatele platebních karet a 1 zahraniční účet s hotovostí v EUR a USD. Na nic nespekuluji, ale kontinuálně buduji majetky, eliminuji možná rizika a držím se plánu.

Zajímalo-li by Vás více ke spolupráci s námi, napište nebo zavolejte.

Dlouho jsem přemýšlel, zda tento článek napsat. Pozornost se teď ještě pořád směřuje jinam, a já píšu o tom, jak bychom měli „využít“ válečných uprchlíků, a jak je to pro nás příležitostí. Ono to tak ale prostě je a my si to musíme uvědomit co nejdříve. Čím lepší je toto samozřejmě dlouhodobě pro nás, o to horší je to pro Ukrajinu. Budu se na to tedy dnes dívat z pohledu nás, Čechů.

Kdo za námi vlastně přichází?

Prvně si musíme uvědomit strukturu lidí, kteří za námi uprchli.

• Jsme podobní: jsou to lidé z civilizované Evropy, která mají velmi blízko našemu stylu života, vyznávají podobné hodnoty, jsou zvyklí na stejnou kulturu, služby a celou řadu dalších věcí. Jejich adaptace je tedy velmi jednoduchá a kromě jazyka a písma je zde málo odlišností. To je důležitý předpoklad.
• Vyspělejší část UA: utíkají za námi lidé především ze západu a středu Ukrajiny, která je při vší úctě o něco vyspělejší (z východu to je těžší či míří do Rumunska, Moldavska, Maďarska).
• Věková struktura: Z velké části to jsou lidé mladší, tedy ekonomicky aktivní, v produktivním věku a s potenciálem. Toto je důležitý point.
• Vzdělání: Spousta uprchlíků je velmi vzdělaná, jsou to lidé, která vystudovali školy, žili západní život, dělali prestižní povolání, vedli firmy. Obecně je trend, že lidé s vyšším vzděláním a ambicí budou více prchat, než lidé se vzděláním nižším, kteří jsou naopak houževnatější, a zůstanou bojovat nebo prostě nemají tolik odvahy a přehledu pro útěk.

Toto jsou velmi důležité body. Ty nám totiž říkají, že tu nemáme stovky tisíc lidí bez vzdělání, z jiných kultur, s jinými návyky, o které se musíme starat a živit je, adaptovat je, ale máme tu statisíce lidí, kteří jsou schopni se rychle začlenit. Migrace z UA má již navíc u nás dlouhou historii.

Aktuálně zde máme přes 300.000 uprchlíků, a můžeme se dostat až k číslu 500.000. A to je hodně. Hodně na to, aby to již mělo dopady a něco to ovlivnilo.

Proč by pro nás měli mít lidé utíkající z Ukrajiny před válkou přínos?

Pokud zde máme aktuálně přes 300.000 uprchlíků, berme v potaz, že velká část z nich tu může trvale zůstat. Velká část uprchlíků jsou ženy (logicky, muži nesmí z UA), tudíž pokud se budou někteří časem vracet zpět na UA, tak někteří muži zase pravděpodobně přijdou naopak za námi a za svými rodinami. Nemyslím si, že velký exodus zpět do UA nastane, a to hlavně kvůli dlouhodobě trvajícím dopadům. Spousta lidí již nemá domovy, je zničena infrastruktura a tedy i kvalita života, což bude mít za dopad snížení ekonomické kvality života. U některých bude přetrvávat i strach z návratu, kde se děje co se děje, a z možného opakování situace.

Držme se tedy čísla 300.000 lidí. Zhruba 70% z nich jsou dospělí, 30% děti. Počítejme tedy dále se 70%, tj. 210.000 lidí.

Toto jsou lidé, kteří mohou být ekonomicky aktivní. Platit daně, kupovat statky, využívat služby.

Nezaměstnanost

V ČR máme dlouhodobě jednu z nejnižších nezaměstnaností, jež osciluje kolem 2-3%. Nepracují tedy lidé, kteří už nechtějí nebo nemohou, málokdo opravdu nemůže najít práci. Nabídka práce je tedy naopak větší než poptávka. Uprchlíci z Ukrajiny tedy mohou vyplnit tuto mezeru, podpořit potřeby zaměstnavatelů, zrychlit jejich rozvoj a ekonomiku země. Spousta neobsazených míst je navíc více manuálních nebo méně kvalifikovaných, o které je tedy menší zájem, což je naopak pro lidi z Ukrajiny dočasně smysluplné vzhledem k jazykové bariéře a dalším překážkám. Určitě jim ale přeji, aby se posouvali dále do pozic více kvalifikovaných, hlavně ti, kteří již z takových pozic přišli. Neberme je tedy jako levnou sílu, ale naopak jako možnost získat vzdělané a pracovité lidi i na méně oblíbené pozice, což může pomoct růstu mezd těchto míst a jejich zatraktivnění.

Daně - příjem do státní kasy

Práce těchto lidí znamená i příjem pro stát. Berme, že těchto 210.000 lidí bude pracovat a jako mzdu vezmeme průměrnou hrubou mzdu z Q4 2022, tedy 40.000 Kč měsíčně. Při této hrubé mzdě jsou odvody státu cca 21.350 Kč měsíčně, tedy 256.200 Kč ročně. Při 210.000 lidech to může být téměř 54 miliard korun do rozpočtu. To se bavíme jen o přímých daních.

Lidé platí ale i daně nepřímé (DPH, spotřební a další). Pro jednoduchost berme jen tyto 2 daně.

Dohledal jsem si od jednoho autora spotřební koš, který rozepisoval v roce 2016 průměrné náklady průměrného člověka a počítal z nich tyto daně. Já jsem pro účely inflace počítal s navýšením vstupů o 4% ročně, tedy průměrná platba člověka na DPH a spotřební dani může být kolem 7.614 Kč měsíčně. To je 91.368 Kč za rok a při 210.000 lidech dalších více než 19 miliard korun do státního rozpočtu.

Suma sumárum se můžeme bavit o minimálních příjmech do státní kasy ve výši 73.000.000.000 (miliard) Kč. Daňové příjmy státu včetně pojistného byly v roce 2020 cca 1290 miliardy Kč. Příjem kolem 73 miliard by tedy znamenal cca 5-6% navýšení příjmů, a to již není nezanedbatelné číslo.

Jenže kromě příjmů nám přinesou i výdaje .. ale

Často se kritizuje, že na Ukrajinu a uprchlíky jde moc peněz. To ale tak úplně není. Zatím se mluví o výdajích v rámci nižších jednotek miliard, což je v kontextu budoucích možných výnosů zanedbatelná částka. Navíc si tím financujeme i naši ochranu a bezpečí, ale zpět k tématu. Část těchto nákladů pak profinancuje zpětně EU, tudíž přímo námi vynaložené náklady budou nižší. 63,8% procent obyvatel ČR je v produktivním věku (15 - 64 let), tj. 6.827.733 lidí. Pokud bychom brali v potaz, že jsme na Ukrajinu vynaložili 5 miliard korun, bylo by to kolem 732 Kč na jednoho pracujícího člověka. Každý pracující člověk tedy přispěl cca 700 Kč na naši ochranu, ochranu lidí prchajících před válkou a současně těch 700 Kč využil jako investici do budoucna. To si, myslím, není tak hrozná cena.

Zpátky k výdajům. Počítal jsem potenciál příjmů, ale samozřejmě nám přinese jejich působení zde i nějaké náklady. Asi největším nákladem bude zdravotní péče. Důchody a sociální dávky moc spotřebovávat nebudou, ať už proto, že většina je v produktivním věku, tak proto, že nemá nárok. Navíc, jak vidíme, stěhují se k nám lidé pracovití a ne ekonomičtí migranti s problémem inkluze mezi naše obyvatele.

Česká infrastruktura je jinak celkem robustní a zatím to nevypadá, že by přísun pár stovek tisíců lidí znamenal nějak značné náklady na investice.

Demografický vývoj

Proč jsou uprchlíci z Ukrajiny pro nás možným přínosem ukazuje i demografický vývoj.

Demografický vývoj obyvatel ČR je blížící se hrozba. Sociální systém, a tedy důchody, fungují tak, že na stávající důchody platí současná část produktivního obyvatelstva. Člověk jako já tedy odvodem na sociální pojištění „nespoří“ na svůj důchod, ale platí stávající důchody. Na můj důchod by měli platit obyvatelé, kteří budou produktivní v mém věku. A zde je problém. Když se podíváte na demografický vývoj, máme velmi početnou skupinu lidí 40+ let. Jsou to tedy lidé, kteří v dalších 20 letech budou postupně odcházet do důchodu. Naopak velmi slabá je vůči nim v poměru skupina lidí 0 - 25 let. Tedy lidí, kteří již přispívají a dalších 30-40 let budou, nebo kteří do těch 20 let začnou. S prodlužujícím věkem dožití (a tedy delší dobou využití důchodu) je to celkem velký problém pro budoucí funkčnost stávajícího sociálního systému.

Právě migrace mladých lidí z cizí země nám ale může vytrhnout trn z paty. Teda asi ne úplně, ale alespoň dost slušně pomoci. Jak už jsem říkal, jsou to lidé jako my, jejichž začlenění nebude problém. Pokud se podíváme na strukturu současných uprchlíků, zjistíme, že z cca 300.000 jich je 65+ jen kolem 3-4%. Největší skupina dle věku je mezi 18-65. Další velká skupina je 6-14 let, což je společně se skupinou do 30 let věku právě ta potřebná, která může naši republiku omladit a postavit více na nohy.

Můžeme tedy na této migrační vlně jako země „prodělat“?

Pravděpodobně spíše ne. Můžeme být na tom mnohem lépe nebo velmi podobně, ale ne hůře. I kdyby se nakonec naprostá většina uprchlíků velmi brzo vrátila (ne úplně pravděpodobné), tak se nám minimálně „zaplatí“ a hlavně my splníme naši lidskou povinnost. Pokud k tomu naopak jako stát a lidé přistoupíme svědomitě, a situaci otočíme i v náš prospěch, můžeme jako země na této migrační vlně profitovat.

Celá problemtika je samozřejmě komplexnější, ale snažil jsem se alespoň jednoduše a stručně popsat hlavní body.

Každá pomoc se začleněním do našich životů se tedy počítá. Každá pomoc, která ukáže Ukrajincům, že má smysl tady žít, je pomoc pro další roky.

Upozornění: celý článek je jen úvahou nad ekonomickým přínosem, rozhodně nechci, aby vyzněl ve stylu „pojďme participovat na cizím neštěstí“. Chci jen vysvětlit úhel pohledu a kontext situace, která se vlivem invaze Ruska na Ukrajinu stala. Ukrajinu miluju, v Kyjevě jsem byl a je to skvělá země. Přál bych si, aby mohla růst dále, tak jako před 24.2.2022. Když už ale k této situaci došlo, je relevantní se nad ní zamyslet i pohledem tohoto článku. Děkuji za pochopení.

V dnešním článku bych chtěl trochu nastínit opravdovou roli finančního poradce. Minimálně v České republice pořád trochu ze zvyku panuje přesvědčení, že poradce je od toho, aby Vám pomohl řešit, vybrat a sjednat produkty. Kromě toho panuje přesvědčení, že poradce by se měl měřit a srovnávat dle výnosnosti portfolia - což může platit u výhradně investičního poradce, ale ne tak u poradce, který je spíše správcem majetku jako celku a řeší poradenství komplexně.

Hlavní důvod, proč si poradce platíte, nebo proč byste si jej měli platit, je ten, že si kupujete jeho znalosti a zkušenosti. Získáváte v poradci to, že věnuje nespočet času vzděláním, má zkušenosti z praxe a ví, jak se k jednotlivým věcem postavit. Kupujete si čas, který Vám ušetří. Kupujete si minimalizaci chyb. Kupujete si jej jako kouče, který Vám pomáhá nastavovat zrcadlo, přinášet nezávislý pohled, řešit důležitá rozhodnutí a držet Vaše emoce. Kupujete si ho jako odborníka.

Správný poradce není primárně od toho, aby řešil produkty a orientoval se na ně. Měl by Vám pomáhat nastavovat plán, otevírat Vám představu cílech, řídit jejich cestu. Měl by si všímat hrozících rizik a pomáhat je eliminovat. Měl by zvládat propojovat celou řadu oblastí a řešit jejich dopady a souvislosti: ekonomické, daňové, právní, psychologické. Měl by si všímat toho, jací jste, jaké máte hodnoty, kam své majetky a vize chcete směřovat.

Řeknu Vám namátkou, co s klienty řešíme, a udělejte si sami obrázek, zda je to to, co by měl opravdu poradce přinášet:

• Bavíme se o cílech klientů, dáváme jim reálná obraz a cestu, kterou nastavujeme.
• Staráme se o investiční portfolia, pracujeme s nimi.
• Eliminujeme rizika ve vztahu k majetkům klientů: všímáme si toho, jestli nemají přealokováno v nemovitostech, zda nejsou příliš závislí a majetkově propojení na svou firmu, zda nemají moc majetku v jedné zemi, jak pracují s měnami, ve kterých své majetky mají.
• Pomáháme jim kupovat nemovitosti, hlídáme jejich smysluplnost, ošetřujeme právně nákupy, prodeje a pronájmy. Hlídáme taky případně samotný pronájem, nájemníky a ekonomiku investičních nemovitostí.
• Kontrolujeme likvidní rezervy a držíme výši, kterou potřebujeme.
• Hlídáme chování a emoce našich klientů. Konzultujeme jejich názory, choutky něco najednou udělat, krotíme je nebo naopak popostrkujeme k akci.
• Zajišťujeme rizika, která jim hrozí, počítáme dopady a řešíme je. Ne jen pojistkami, ale třeba je úplně eliminujeme a nebo řešíme, zda a jak bychom je dokázali vyřešit sami.
• Pomáháme jim řešit rozhodnutí o předávání majetků dětem. Jak, kdy, a v jaké formě.
• Nastavujeme kroky pro získání úvěrů a řešíme daňové optimalizace příjmů, výnosů z cenných papírů, nájmů apod.
• Řešíme s klienty rozpočty, budget planning.
• Pomáháme klientům nastavovat a řešit krizové scénáře. Jak upravovat dědictví, jak by fungovala rodina, partneři, manželé, kdyby někdo z nich zemřel nebo byl v kómatu.
• A řešíme pak spoustu perliček: teď třeba jedním klientům zařizujeme odborníka na projektový management velké rekonstrukce jejich nemovitosti. Proč? Protože ji měli v plánu, ale nevyznají se v tom, nemají čas, řídí firmu a neví, co je třeba. My hlídáme budget, dodavatele, právní věci, a hlavně jsme je k tomu dokopali mnohem dříve, než by to udělali sami. A čas jsou peníze.

To je jen základní výčet bodů, které poradce dokáže a měl by dokázat se svými klienty řešit. Pro toto si jej platíte. Ne proto, aby Vám sjednal pojistku, otevřel účet pro investici do fondů nebo pro to, abyste počítali kolik Vám vydělalo investiční portfolio. Protože i ta jejich výnosnost se odvíjí od bodů výše, od celkové strategie, a vůči tomu nejde jen tak jednoduše nastavit benchmark. Úlohou poradce je navíc většině věcí předcházet, zajistit, aby se nestaly. A to přece změřit nejde. Nevíme totiž, co by se stalo a jaké by to mělo dopady, pokud bychom všechny kroky neošetřili a neměli pod kontrolou.

Věříme, že poradenství, tak jak jej mnozí znají, je již na ústupu. Wealth management, styl poradenství, který praktikujeme, je totiž o řízení majetku. Produkt, je-li třeba, je už jen nějaký prostředek, řešení.

I proto byste si měli platit svého poradce přímo. Pokud si jej platíte Vy, sedí na Vaší straně stolu, je Váš partner. A taky proto přistupuje k samotnému poradenství tak odlišně.

Hodnota poradce. Někde tam je, ale ne vždy ji vidíme. Podívejme se detailněji na to, jakou hodnotu by Vám měl poradce přidat. Čím a kým by pro Vás měl být.

Pomáhá vám vyhnout se nákladným chybám 

Pokud hypotéku nerefinancujete kvůli nižším sazbám, můžete se časem připravit o tisíce korun úspor. Tím, že investujete příliš velkou část svého portfolia do nelikvidní investice, nemusíte mít k penězům snadný přístup. Řízení se "internetovými vzory" a univerzálními radami. Špatně zvolené nastavení portfolia. Příliš drahé produkty. Chyb, které stojí hodně peněz, může být ve všech oblastech správy majetku hodně. Peněžní chyby a promarněné příležitosti mají mnoho podob. 

Jsou to VAŠE peníze a měli byste chtít maximalizovat jejich hodnotu pro vás a vaši rodinu. Vynikající poradce vám pomůže objevit způsoby, jak zajistit, aby pro vás vaše těžce vydělané peníze pracovaly lépe, a zároveň se vyhnout chybám na této cestě.

Upozorní na slepá místa a skrytá rizika

Jste jediným živitelem rodiny? Pokud ano, máte pojištění dostatečné životní pojištění? Nemáte pojištěno naopak příliš mnoho rizik? Máte základní dokumenty pro plánování majetku (závěti, pověření k zastupování, svěřenské fondy)? To jsou jen některá ze slepých míst a skrytých rizik, která pomáháme odhalit během procesu finančního plánování. Co budete dělat s domem, když bude manžel v kómatu? Má kdo hlídat děti? Co když Vám zaměstnavatel ukončí pracovní smlouvu? Máte někde pozemky za které zodpovídáte, co když se zlomí strom, co na nich je, a na někoho spadne? 

Hledáme rizika, která nevidíte. Chráníme majetky, chráníme rodinu. Předcházíme komplikacím.

Zjednodušuje váš finanční život

Složitost světa finančních služeb se každým rokem zvyšuje. Vynikající finanční poradce vám zjednoduší všechna finanční rozhodnutí, která vás mohou potkat, a vysvětlí vám pojmy srozumitelnou češtinou. Mít důvěryhodného poradce ve svém rohu vám pomůže ulehčit od břemene, kterému čelíte při těchto rozhodnutích.

Snaží se pro vás minimalizovat poplatky a výdaje

Vyšší investiční náklady mohou mít za následek nižší výkonnost. Snížením investičních poplatků zachováte větší část svých těžce vydělaných peněz, které pracují pro vás. Je důležité vědět, jak si váš poradce vydělává na své živobytí. Je placen za prodej produktů? Pokud ano, může to vést ke střetu zájmů. Nebo je to poradce, který se řídí pouze přímou platbou, má transparentní obchodní model a produkty neprodává? Poradci, kteří se řídí pouze přímou platbou, jsou navíc fiduciáři, což znamená, že musí upřednostňovat vaše zájmy před svými vlastními.

Provede vás turbulencemi na trhu 

Emoce a peníze se obvykle dobře neslučují, takže je lepší je oddělit. Snadněji se to řekne, než udělá, a právě proto vás může najmutí profesionála, který se bude starat o vaše investice a povede vás, zachránit před negativním dopadem na vaši finanční budoucnost.

Slouží jako váš finanční obhájce

Obhájce je někdo, kdo se za vás přimlouvá a vždy upřednostňuje vaše zájmy před svými vlastními. Při výběru finančního poradce se ujistěte, že je fiduciářem, což je nejvyšší standard péče o klienta ve finančním světě.

Pomáhá vám maximalizovat vaše čisté jmění

Existuje řada způsobů, jak ušetřit na daních nebo zvládnout dluhovou zátěž. Šetření na studia, vyhýbání se chybám v hospodaření s penězi a rozpoznání příležitostí jsou další tři způsoby, které vám pomohou maximalizovat čisté jmění.

Pomáhá maximalizovat hodnotu vašeho života

Existuje rovnováha mezi spořením do budoucna a užíváním si přítomnosti. Smyslem spoření a investování je zajistit si v pozdějším životě možnost volby a dosáhnout bodu finanční svobody. Vynikající finanční poradce vám pomůže formulovat a plánovat vaše cíle. Peníze jsou prostředkem k dosažení cíle. O jaké životní cíle usilujete? Zároveň ale pozná moment, kdy je lepší Vám říct: „Teď utrácejte, užívejte si.“.

Udrží vás soustředěné na celkový obraz

Všichni jsme slyšeli citát o tom, že pro stromy není vidět les. V investování představují stromy krátkodobé pohyby na trhu, zatímco les je dlouhodobý. Pokud jste na začátku své kariéry a trh se propadne, můžete investovat peníze za nižší ceny. Pokud se blížíte k odchodu do důchodu, pamatujte, že všechny své úspory a investiční peníze nebudete potřebovat v den odchodu do důchodu ani v příštích 10 letech. Trhy se zotaví. Pokud jste v režimu čerpání, zaměřte se na to, co můžete ovlivnit (viz níže).

Káže vytrvalost a trpělivost

To jsou dvě základní vlastnosti pro úspěch v čemkoli, a zejména při investování. Vytrvalost pokračovat v investování na dobrých i špatných trzích a trpělivost mít dlouhodobou perspektivu vás odmění.

Pomáhá vám pochopit, co můžete a nemůžete ovlivnit

Při investování můžete kontrolovat tři věci: investiční náklady, které platíte, svůj investiční mix a to, jak reagujete na dění na trhu. To, co dělá trh, ovlivnit nemůžete. Kromě toho můžete kontrolovat, kolik utratíte, a máte vliv na to, kolik vyděláte. Vynikající finanční poradce vám pomůže zaměřit se na to, co můžete ovlivnit.

Zdůrazňuje, že „čas na trhu“ je výnosnější než „načasování trhu“

Pokud vás akciový trh děsí na těchto úrovních, je vysoká pravděpodobnost, že vás bude děsit ještě více na mnohem nižších úrovních. Problém s načasováním trhu spočívá v tom, že je snadné z trhu vystoupit, ale velmi těžké se na něj vrátit. Zjistili jsme, že úspěšnější je zvolit si strategii, vybrat si investiční mix a držet se obojího. Trpělivost a vytrvalost.

Vynikající finanční poradce je fiduciární, neprodává vám produkty a neustále hledá způsoby, jak zvýšit hodnotu vašeho finančního života. Tím, že vás povzbudí, abyste se soustředili na to, co můžete ovlivnit, a pomůže vám vyhnout se peněžním chybám, vám vynikající finanční poradce pomůže maximalizovat nejen vaše čisté jmění, ale i hodnotu vašeho života.

Takhle pracujeme ve Fiduciam. Chcete-li o spolupráci vědět více, ozvěte se nám.